a láska ? Tá na muziku žárlí
třebas to nikdy nepřizná
a lidi kolem, co zestárli
dávno mě mají za blázna
já to beru a dál jej chci hrát
je tak snadné umírat
a za záda si ruce dát
- to nejsem já ...

- tak co je dál
myslíš, že máme na to hrát
je tak smutné umírat
vím, mívám strach do toho jít
snad jej překonám ...
potkávám kamaráda z dřív

dosud nikdy dřív nebál se víc
prázdných papírů
a ráno že poví zas nic
tak se vyznává
že chybí mu vyznání
zvonečky nápadů
jsou nehybné
bez cinkání
týdny míjejí
co ty s tím básniku ?

kolem oceán
zbloudilých námořníků

dosud nikdy dřív tak jako dnes
nepočítal dny a kolikrát může se splést
dosud nikdy dřív nebál se víc
prázdných papírů
a ráno - že poví - zas nic

volní jak hodiny v řetězech roků
takoví můžeme být
pošlapat ciferník tisíci kroků
ven z kola nemůžem jít

už si dál neříkáme
pocity na úvěr
i s tím dotáhnout můžem
tu jednu z her
spolu jít
a každý sám

vím přišly věci smutné

ten rok nechtěl nám přát

věci se mění v nocích

když nejde to spát

a času nám nedoufat

snad si dát můžem víc

dát můžem víc

já nezhasínám

nemám rád

mezi námi tmu a chlad

jako ^Emimalované

kdyby sis hrál třeba na krále

stokrát zalhal já ti uvěřím

protože chci

já vůbec nevím co dál

čert aby tě vzal

nejsem jen zlázněná

je v tom něco víc

co umíníš si za tím jdeš

jak získat lidi na svou stranu víš

všechny nějak přesvědčíš

jak hluboko pod kůži

tě mám

v tom zvláštním násilí

jsi sám

možná tím všechno jednou poničíš

číslo jsi byl

a máš i pár vroubků

já slyšet to musela od druhých

to bolí

víš?

teď ale nechat tě jít

stejně nebyl by klid

nejsem jen zblázněná

je v tom něco víc

čeho se můžu v tomhletom světě bát

že sejdu z cesty či zůstanu na ní stát

snů co mě budí jak ostré hrany

za něčím běžím a sám jsem štvaný

nikdy v nich nechybíš ty, má milá

jsi pro mě dneska víc než dřív°s byla

čeho se můžu v tomhletom světě bát

že jednou písně nebudu mít komu hrát

postranních řečí nebo křivé rány

že mi zbude jenom úsměv hraný

co bych pak měl pro tebe, má milá

jsi pro mě dneska víc než dřív°s byla

buďme si tím co může nás hřát

postavme svůj obranný hrad

na skále dnů v kterých život nám přál

pod nebem snů, těch co ženou nás dál

čeho se můžu v tomhletom světě bát

až jednou zjistím že nemůžu víckrát vstát

toho v sobě čím si nejsem jistý

že naší lásce opadají listy

jak na podzim stromům, má milá

jsi pro mě dneska víc než dřív°s byla

buďme si tím ...

v nás

v ulicích

ve zdech

cítím někdy špatný dech, nečistý

v nás

v ulicích

ve zdech

bývám divně nejistý

ráno - včerejších není vůbec jiný

mizím v davu

s náladou časované miny

z nás jistě každý

měl se v noci s někým rád

než šel spát

z nás

jak se mohou pouhé mašiny

chladné stát ?

tak seber se a syp !

s úsměvem všechno líp

slova ti ukážou kde je ráj !

mozek je nádeník

utiší tvůj křik

ale něco umírá ...

i mít rád - žel

jde bez duše jen tělem

i s tím žít

že si někdy sami špatně stelem.

z nás jistě každý

měl se v noci s někým rád

než šel spát

z nás

jak se mohou pouhé mašiny

chladné stát ?

ztichlým náměstím

se karafa dutě dívá

její těnký stín

má na hranách netopýra

dům který tu stál

v podloubí ukrývá

karafu bídnych snů

co hrdlem svítí

cosi se ztrácí v tmách

slepou ozvěnou

okenní římsa zívá

malou neřestí

svůj paraván přiodívá

utajený grál

s rubínem ve dřevcích

stěna se naklání

kameny kříží

cosi se líbí

cosi se ztrácí v tmách

za cosi kýmsi dán

alej bez listí

zčernalá těla mříží

prázdny jezdec s prázdnou lampou

zasmání netopýří

sametový stůl

slonovou koulí zní

zdupaná tráva čpí

do nocí stoupá

ruka závisti

zlobou a strachem bodá

oblouk lomený

svědectví prachem bílá

jak na konci dnů

u stropu nízko spí

podivně černý pták

malinko dýchá

cosi se líbí

cosi se ztrácí v tmách

za cosi kýmsi dán

jeden delegace vítá

druhý balónem si lítá

oba mají život rádi -

každý svůj

já bych raděj vzduchem lítal

bouří, ve větru se zmítal

peníze své nepočítal

každý den

stejně se mi zdá

že balónů je tak málo

a vůbec věcí jenom tak.

nechte jen balóny vzlétnout

až vysoko do mraků

světla majáků

pod sebou plát

jeden má tu svojí míru

druhý ten udělá díru

do světa, či do papírů

úředních

budit jenom dobré zdání

není mé životné přání

takových je kolem k mání

cítím rád

čerstvý vítr vát

a chci mít šanci

své síly nadějím naplno dát.

nechte jen balóny vzlétnou ...

poslední přání mám

pod kabát sovu a lampu dát ...a dál

do strání vlasy a berany hnát

po větru slova si do zubů brát

zašedlá zeď si říká přísloví

v tom stavění

když stáda bíla lampou zmámená

přiháním

polední stín květy hořců jsou s ním

polední stín jako vzpomínka vin,

minulých

poslední přání mám

na konce provazů zvonce dát ...a dál

konopí máčet když na polích tlím

chytat se nebe hrát kulhavý rým

kolíbka příliš záhy štípaná

hned za dětstvím

v tom domě stává ještě houpavá

tajemstvím

polední stín květy hořců jsou s ním

polední stín ...

dívej

co plakátů

prá je bál a že nás zvou

schováme nahotu

svých tváří pod maskou

pojď

je smutné tancovat sám

a bude pozdě za chvíli

své místo k tanci hledám

a chci být někomu milý

díky, kdo dávaš mi sílu

když klesám níž

kéž sil mi neubývá

když mě v proudu strhne vír

kéž duše tančí, zpívá

až na okraj únavy

díky, kdo dáváš mi sílu

když klesám níž

náhle ze mě všechno padá

někdy tak málo postačí

ke štěstí

a cítím to vědomí křídel

vědomí co skály zvedá

co nás vždycky navrací

na rozcestí

zpátky z uliček samotou slepých

doutnající jiskry nadějí

hoří chvilkovým doufáním

že nás něco velkého teprve čeká

oslavím i príma den

i to že někdo má mě hodně rád

i príma den

a že někdo mě má snad hodně rád

až do rána chci tančit jak vítr

tak volná a nespoutaná

a ta noc ať jakživot je dlouhá

ať svítí

roztoužená

jakoby náhle tu vůbec jsem

jakoby náhle zpívám,

náhle někdo poslouchá

cítí stejný co já

vím, nebýt tu s vámi já

jiný vám zaspívá

své přání nemuset povídat

že nechápete vůbec nic

co víc

kvůli tomu tu vůbec jsem

kvůli tomu zpívám

aby někdo naslouchal

cítil, že mám co říct

vím, nebýt tu s vámi já

jiný vám zaspívá

své přání - nemuset povídat

že nechápete vůbec nic

co víc